Mišigana běží lesem, zastaví se , přiklekne, sleduje stopu na zemi. "Prošel tudy."..zašeptala a vstala.Rozhlédla se a rozběhla se dál."Musí tu někde být." řekla si pro sebe v běhu.Někde vzlétly vrány a Mišigana se zastavila. Vydala se pomalu a tiše tím směrem. Napínala uši a svaly v celém těle. Její smysly jí říkaly , že tu někdo je. Připlížila se pomalu mezi stromy,připravovala si plán v hlavě.....uskočit, kotoul ,úskok..opakovala si pořád v hlavě....zpozorovala, jak se něco mihlo mezi stromy. Zasekla se uprostřed kroku. Vtom skočila do prostoru a přikrčila se.Nad hlavou jí prolétl kunai,který se zabodl do stromu. Otočila se prudce v tom směru a vyskočila do vzduchu.V letu zády do předu kam letěla sledovla prostor a vhodila jednu jehlici přímo před sebe. Byla to účinná volba.Kolem ní se mihl stín a zůstal stát přímo před ní.Dpopadla lehce na zem a hleděla do stínu před sebou."Proč mě pronásleduješ?" zeptl se jí ten dotyčný."Nevím,nemůžu to zjistit,prostě mě něco ve mě donutilo tě ledovat a opustit svůj svoje povinnosti."řekla tiše Mišigana a sledovala stín."Jaké povinnosti?"začala ta osoba ve stínu zvídavým hlasem."Vládnoucí povinnosti,takže jistě chápeš,jak by se mi tenhle výlet mohl vymstít."řekla klidným hlasem."Vládnoucí?....jsi s nad jedna ...." nedokončila osoba ve stínu svůj komentář,který se tak trochu zdál na spíše hlasitou úvahu."Ano jsem."řekla Mišigana.Ucítila,ucítila,jak ji upřeně sleduje pozoruje a prohlíží."Smím vědět tvé jméno?" zeptala se tiše osoba."Mišigana ..a ty?"řekla tiše. Stála kliudně a vyčkávala na odpověď."Jsi vlkodlak že..."pronesla tiše Mišigana."Ano jsem .Jak jsi....." nedořekla."Cítím tě a na odpovědi váháš." řekla s klidem."Váhám,protože zvažuji"řekl vlkodlak."Co zvažuješ?" pronesla tiše Mišigana."Tohle!"pronesl tiše a bleskově zaútočil.Mišigana uskočila stranou,aby se vyhnula silné ráně. Prolétli těsně kolem sebe a Mišigana se zády praštila o strom.Odrazila se v útok a do pěsti vložila malé množství energie.Vlkodlak přeměněný,ale i přes to byl rychlý a ,mrštný ve své lidské podobě.Uhnul stranpou a praštil Mišiganu do zad."Takže tu výzvu přijímáš." řekl vlkodlak s lehkým úsměvemMišigana dolétla s pěstí do kmene stromu .Porazila jej do tří čtvrtin .Rychle pěst vytáhla ze stromu.Není přeměněný,ale přesto je rychlý a dobrý.Slyšela letět jehlici.Uhla o krok stranou a zachytila jehlici v letu těsně u stromu.Hodila mu ji zpátky a on uhnul stranou.Rozběhl se přímo proti ní.Mišigana stála bez pohnutí,připravená na cokoliv.Hodil po ní pár jehlic a ona jim jen uhýbala.Vyskakovala po stromech,"Proč nepoužiješ svůj element a nezabijěš mě?"zeptal se vlkodlak když po Mišiganě házel jehlice."Nechci. Dlouho jsem si takhle nezabojovala a už vůbec ne bez války.Navíc tě nemám v plánu zabít."
Komentáře
nic nebude..hele.jak si seš tak jistej..tu povídku sem psala já..a já sem přece upírka xD...taká naivita zlato..jako...stejně..upír verzus vlkodlak+Mišigamna která by mohla s klidem toho vlkouše smíst z cesty jednou rukou...lol
vlkodlak! Určo tě neporazí xD No nic, jsem zvědavá na pokráčko ;-)
povím vám jen toliko...že ten vlkodlak vyhraje xD